Můj život..
Jak začít.. Jsem křestanka do kostela chodím a momentálně musím na operaci do Brna kvůli páteři.. Tak jsem udělala na naší křestanskou stránku fatym.com článek.. Že prosím o modlitbu.. Aby ta operace dobře dopadla.. Všechno bylo jak má.. Dokud se nějaká potvora do toho nezačala navážet.. Že jestli si jsem na 100% jistá, že jsem křestanka.. Já jsem napsala že ano.. Že do kostela chodím.. Ona zase do mě začala narážet s tím, že jsem asi někde jinde.. A že místo do kostela prý jsem před kostelem.. Jenže kdybych nebyla křestanka, tak bych nepříjmula křest, 1.sv. přijímaní, biřmování.. A vykašlala bych se na celej kostel a všechno okolo - kdybych křestankou nebyla.. Jenže křestanka jsem a do kostela chodím.. Jo chápu, možná nejsem úplně dokonalá jako naši kněží.. A spol.. Do kostela chodím.. Ale nechodím ke sv. přijímání a doma se nemodlím.. Ani nečtu bibli ale za to dělám články na naší stránku fatym,com..
Začala jsem si tak nějak uvědomovat, že ten anonym co mi komentuje můj článek skrz operaci asi má pravdu.. Nikdy nebudu správná křestanka jako ostatní.. Protože se tak ani nechovám.. Jsem spíš úplný opak.. Nadávám, jsem drzá, nemodlím se, nechodím ke sv. přijímání, nečtu bibli.. Ale proč? Všichni si myslí že chyba je ve mě.. Možná ano ale vinu na tom maji i moji rodiče.. Sice jsem byla přísně vychovaná ale nikdy mě k víře nevedli.. Prostě mě naučili jen chodit do kostela a to je vše... Občas si pokládám otázku, zda někdy budu vůbec opravdová křestanka jak má být.. Moje odpoved zní nejspíš ne.. Protože v to co jsem věřila - mi zhasl i poslední plamínek naděje, že bych se mohla ještě někdy změnit k dobrému.. Každý má narážky za to jak se chovám.. Jo ale proč se tak chovám? Můj život nebyl nikdy lehký.. Vždy přišly nějaké komplikace, smutek, pláč, stres, strach.. Možná kvůli tomuto nedokážu být ta správná křestanka.. Někdy mám pocit, že mě mrzí to jak se chovám, že ubližuji lidem který mám ráda.. A možná už nikdy nebudu ta správná křestanka jak má být.. mrzí mě to a hodně mě to bolí.. Tak hrozně bych si přála být ta správná křestanka.. Ale ne tak, že se každý do mě bude navážet, že se tak nechovám, že do kostela nechodím.. Nebo, že jsem v životě nic nedokázala.. Něco na tom bude.. Ale jiné přání než být ta správná křestanka nemám.. Nic jiného si nepřeji než se změnit.. Každý mi říká, že pomoc najdu v modlitbě.. Ale kdo se má modlit když je to nudný.. A stejně když se začnu modlit pak mě to přestane bavit.. Proč?? Proč to vždy potom ukončím aniž bych se domodlila?? Co je na mě špatně?? Pokud někdo máte odpověd piste do komentáře.. Děkuji moc. Marie
Komentáře
Přehled komentářů
Drahá Marie, myslíš-li vážně to, co píšeš, pak bych s Tebou rád prohodil pár slov - jen když budeš chtít. Nedokážu Ti slíbit s jistotou, že Ti to pomůže (ihned), ale třebas i ano. Svěřuji Tě Milosrdné Lásce, pro kterou se i já snažím žít, ačkoli mnohým připdám jako ztroskotanec.
Neumím moc psát, spíš bych dokázal komunikovat nějak živým hlasem (Skype, Hangout, whatsapp ... nebo něco takového) Držím Ti palce. IM (adhoc6246@gmail.com)
Můžeme prohodit pár slov?
(Immanuel, 4. 12. 2021 19:50)